Můj bráška Pepa


Pepa, čili Josef, byl první dítě mých rodičů. Narodil se 27 07. 1929, o devět roků přede mnou.

Příčinou jeho smrti jsou dva faktory: měl tatínka židovského vyznání, maminku katoličku, což v nacionálním socialismu řešily rasové zákony z 15. srpna 1935, schválené na sjezdu německých socialistů v Norimberku.

Další stupeň diskriminace byl dosažen an konferenci německých socialistických funkcionářů ve vile am Wannsee, to je přehrada na na řece Havel u Berlína. Tam se domluvila likvidace nejenom židů, ale i míšenců ve věku od 14 roků, hlavní jednatel tam byl Reinhard Heydrich..

Pepa byl „uklizen“ mojí maminkou na statku strýčka Marouska v Ondřejově u Pelhřimova. Jihlavští nacionální socialisté však nezapomínali na nikoho, musel ve věku 14 let do transportu Dv dne 25. února 1944 do Terezína. Tam prý měl začít jako učeň v truhlářské dílně.

Zúčastnil se velmi pravděpodobně jako "herec" nebo statista i natáčení filmu o Terezíně, ten potřebovala SS jako doklad, že provozuje v Terezíně ozdravovnu.  Ten film se mi nepodařilo zhlédnout, dodne se drží pod pokličkou. SS se zbavila jak režiséra, tak i zúčastněných v plynových komorách, ty stály v Brzezince, čili Birkenau u Krakova. transporty

Jako pokřtěný katolík ovšem nenašel můj bratr podporu ani u židů, 19. října 1944, dva týdny před zrušením plynových komor a krematorií, byl poslán transportem Es do Birkenau (Brzezinky) spolu s dalšími 1014 katolickými chlapci ve stejném věku. Celá skupina byla ve stejný den, t.j 20. října do posledního zplynována, těla spálena a jejich popel vhozen do rybníčku za krematoriem IV.

Později se ukázalo, že skupina mládeže , která se zúčastnila i natáčení filmu o Osvětimi, měla být vykoupena humanitními spolky ze západu a poslána do Izraele. Když však Adolf Hitler oznámil svůj záměr muftímu Jeruzaléma, Husejnovi, předvedl ten muslim záchvat a požadoval, aby Hitler ty mladíky zplynoval. Do Izraele za žádnou cenu, ti by posílili židy.

Tisíc mrtvých víc, nebo míň, to bylo Hitlerovi v té chvíli už jedno.

Na Pepu si dodnes vzpomínám, než šel do transportu, byl u nás v pokoji a hrál si se mnou. Stavěli jsme ze stavebnice Merkur lanovku a posílali náklad na stěnu nebo zpět. Měl, stejně jako já, zájem o techniku, jistě by z něj byl také inženýr. Máme to v rodině, můj tatínek měl dva československé patenty, strýček v Chomutově na dnešní poměry ekologicky orientovanou výrobu drátěnek do postelí.

Maminka po válce dlouho čekala, že se Pepa vrátí, nikdo jí nic nemohl o osudu Pepy sdělit. Židovští funkcionáři hleděli raději zmizet a teprve terezínská iniciativa začala registrovat doklady o transportech.

Za maminkou přijela jednou paní Popperová, prý učitelka těch terezínských chlapců, která přežila a přinesla po dlouhém čekání tu rozhodující zprávu- Pepu zavraždili.

Jistě to byl i důvod, proč jsme se s maminkou tak sblížili- ztratila manžela, syna, jeden jí zbyl a ten musel dokázat, co ti zemřelí dokázat nemohli.

K adrese na lístku od mého bratra- to jsme bydlli už v podnájmu, v jedné světnici, voda a záchod na chodbě, byl to dům v dnešní Kosmákově ulici- v současnosti Romské sídliště. Dům zbourali v 70. letech konšelé KSČ a zřídili tam parkoviště.povolenka

adolf

Zpět         Na německý text

Na vědeckou homepage (v němčině)